Čestmír. Měníme posledních 10 $ a jdeme do internetové kavárny
poslat poslední maily z pákistánské půdy. Také krátce chatujeme s domovem a pak už se jen stavíme do hotelu, bereme bágly a bereme si
rikšu na vlakové nádraží, odkud jezdí busy do vesnice Wagah, kde je jediný pákistánsko-indický hraniční přechod.
P.Stejskal. Baralachala je nejhnusnější, nejzábavnější a nejnebezpečnější sedlo na cestě do Leh. Má sice jen něco přes čtyři tisíce, ale svou pestrostí nástrah svý vyšší kolegy jednoznačně převyšuje. Cesta do sedla, která se rozhodně silnicí nazvat nedá, se velmi často díky sesuvům mění v turistickou stezku, přes kterou si to po obřích balvanech hrne docela hustá řeka.
J.Kaman. Asi po půl hodině, když už to vypadalo, že šikara musí každou chvílí klesnout ke dnu, jeden z mužů opustil naše řady. Přestoupil na Monzúrův člun a odplul neznámo kam. Ačkoliv pršelo dál, síla deště malinko polevila. Objevil se náznak oranžového slunce a dokonce i duha.
J.Kaman. Plujeme dál. Soustavami ghátů je pokryt celý levý břeh. Jsou jich tu desítky. Každý má své jméno a některé z nich jsou vyhrazeny pouze příslušníkům určitých kast. Většina ghátů je určena ke koupání, některé k praní prádla, dva pak ke kremaci zesnulých.
cestopisy [4]
informace o zemi (wiki)
mapy
Dillí - letenky
doporučené očkování
fotky
Cesta do Indie s vyloučením problémů
