Bali | |
Milda Janu
Z Bali na Komodo za ještěry a zpět !Co si představíme pod vyslovení jména tohohle ostrova v Indonésii? Mnozí z nás neodmyslitelně spojují Bali s mnoha teroristickými útoky, které se nedávno odehráli v přímořské Kute a vyžádali si několik mrtvých. Jiní s potápěním a krásnými plážemi, sopkami v oblacích nebo třeba staré chrámy obklopené náboženskými obřady a mýty. A co jsme tam hledali my ?
Rozhodli jsme se pro návštěvu Bali při návratu z Nového Zélandu, kde jsme strávili 7 měsíců práce a cestování. Letenku jsem koupil v novozélandském flight centru za nějakých 1140 NZD, což byla jediná rozumná cena, kterou jsem mohl dát za lístek Chtěl jsem se na Bali setkat s mojí přítelkyní, která odcestovali do Indonésie dva dny před mým odletem z Nového Zélandu. Letenka byla z Bangkoku do Denpasaru. V hlavním městě Thajska jsem měl osmi hodinovou prodlevu. Ustelu si na letišti, na studené podlaze. Rozhodl jsem se v letadle a docela jsem se i vyspal. Ráno se budím a letadélko opouští Thajsko a přistáváme v indonéské Kute. Přistání se trochu podobá sklouznutí se letadla po moři, ale nakonec tam vzletová a přistávací plocha opravdu byla. Tak hrozné jak jsem čekal s vlhkostí a teplem to tedy nebylo, ale teplé věci musely nekompromisně dolů a byly vyměněny za kraťasy a triko. Ubytovat se, no na Bali to není žádný problém. Nabízí se vám řada hotelů, a home stay, kde se můžete ubytovat za super peníze a většinou je to i se snídaní. Za typickou balinéskou snídani je považována palačinka s banánem nebo plněný toast a čaj , k tomu všemu patří ještě ovocný salát. Nepřeberné druhy ovoce a zeleniny jsou bez problémů k dostání na typických marketech ( trzích ). Trhy se dají navštívit v každém větším městečku nebo vesnici. Každé ráno tam prodávají takřka vše na co si vzpomenete. Samozřejmě se cena musí usmlouvat. Pro turistu je bez smlouvání velice nadsazená. Pokud cestujete jako baťůžkáři,
Překvapení jsme byli i z místních lidí, kteří si zachovali svojí identickou tvář. Tvář svého stylu života a všudy přítomné náboženství. Náboženské obřady doprovází každého i turistu celým pobytem v Indonésii. Přesvědčili jsme se, že nic co můžete vidět není atrakce pro turisty. Mnoho z toho co jsme viděli na vesnicích a odlehlých místech ostrova bylo opravdové. Místní lidé se nějak moc nebrání vlivu západu, ani to asi moc nejde. Představme si davy turistů, které proudily na Bali tak před 10 lety. Musely tady po sobě zákonitě něco zanechat, ale klasické Bali na Vás ještě na mnoha místech dýchne svým dechem….a jaký je ??? A jací jsou vlastně domorodci ( tedy obyvatelé Bali) ?
Lidé na Bali jsou opravdu velice vstřícní a milí. Nesetkali jsme se s někým, kdo by nás nějak atakoval nebo nám chtěl něco udělat. Snad ani krádeže ze strany místních lidí nejsou obvyklé. Vždy, když jsme se toulali po bazarech nebo po nějaké vesnici, tak ochotně zapózovali a nechali se vyfotit.
Bali je moc malý ostrov na jakoukoliv jinou dopravu než je doprava po zemi. Silnice, kterých je zde tedy požehnaně, propletly ostrůvek křížem krážem.Bez jakýchkoliv problémů se dostanete všude autem nebo na motorce. Pro slabší povahy nedoporučuji používat k dopravě zapůjčené auto, protože byste mohli být překvapeni, jak velký provoz je tady na komunikacích.Neplatí tady snad žádná pravidla silničního provozu . Na silnicích panuje dost silná anarchie. Nejpoužívanějším dopravním prostředkem je motorka, kterou tady vlastní snad každý Balijec a najdete ji skoro v každé vesnici i v těch nejzapadlejších místech na úpatí sopky. Již zmiňované automobily je možno potkat na silnici, ale motorka je tady number one.
Jako v každé zemi, která leží v jihovýchodní Asii a v Asii obecně, je hlavní plodinou pěstovanou na políčkách rýže. Rýže Vás doprovází na každém kroku. Můžete se přesvědčit o tom, že je nezbytnou součástí jídelníčku každého Balijce. Turistům projíždějícím Bali a hlavně těm, kteří nehledají restaurace evropského typu, je jich tady řada, může Bali nabídnout řadu restauraček ( warungů ) pro místní. Určitě si zde přijdete na své.
- sojový tvaroh - TOFU ( tahu ) - fermentovaný sojový koláč TEMPEH - pochází pravděpodobně z Jávy z dob před několika stovkami let - BAKSO AYAM - kuřecí polévka s masovými knedlíčky - CAP CAY - míchaná smažená zelenina - GADO - GADO - dušená zelenina s omáčkou z buráků - KRUPUK - rýžové nebo maniokové lupínky obvykle s garnátem - AYAM GORENG - smažené kuře - BAKMI GORENG - smažené nudle se zeleninou a masem - BOTOK DAGING SAPI - kořeněné mleté maso s tofu, tempeh a kokosovým mlékem - ES CAMPUR - ovocný salát s ledovou tříští - LALA PAN - sýrová zelenina a sambal - LONTON - smažená rýže v banánovém listě - MIE GORENG - smažené nudle s kousky masa nebo zeleninou - NASI CAMPUR - vařená rýže s kousky zeleniny, masa, ryby a někdy vejcem - NASI GORENG - smažená rýže - NASI PUTIH - samotná vařená rýže - PISANG GORENG - smažené banány - RUJAK - ovocný salát s ostrým kořením - RUJAK PETIS - zelenina s ovocem s pálivou burákovou a garnátovou omáčkou - TAHU GERENG TELUR - omeleta ze sojového tvarohu - SATAY - kousky masa s omáčkou z buráků - SAYUR BENING - polévka se špenátem a kukuřicí - SAYUR LODEK - zeleninová a kokosová mléčná polévka - URAP - URAP - zelenina s kokosem a chili Jenom tak ve zkratce možná to co už bylo řečeno, ale pro pořádek Základním jídlem je rýže ( NASI ) a nudle ( MIE nebo BAKMI ) k nimž se přidává zelenina, ryby nebo jiné maso. Do indonéských jídel se přidává SAMBAL ( chili ), sojová omáčka nebo kečup, česnek, zázvor, skořice, citrónová kůra………Jídlo, které je k dostání téměř všude se jmenuje NASI CAMPUR - vařená rýže s trochou zeleniny, masem a rybou, často podávaná se smaženým vejcem a sušenkami ( KRUPUK ). Dalším velmi známým jídlem je NASI GORENG - smažená rýže s trochou zeleniny, rybkou nebo masem, často s vejce a krupuk k tomu. No jídlo je třeba i zapít a čím ? Co je na Bali na pitníčku ?Pro mnoho Čechů se naskýtá otázka. A jak je to na Bali s pivkem? No, mají tam pivo nebo se budu muset svého chmelového moku vzdát ?! Nemusíte, mají pivo a na čem jsme se shodli je srovnatelné s českým. Tedy oproti novozélandskému se dalo pít. Cena piva je také v pohodových mezích, když se tam pije v 750ml lahvích. Mnohem typičtější než balinéské pivo jsou však ovocné koktejly a ovocné džusy. Můžete si vybrat z nepřeberné řady ovoce od manga a avokáda počínaje a končíce většinou na melounu a papáje. Mňamky co si nemůžete nechat ujít a strach o to, že jsou ze závadné vody mít nemusíte. Vypili jsme jich desítky. Samozřejmě cola a fanta dobily i Bali jako i mnoho stejně známých lihovin. Klasická lihovina, kterou si můžete dát jako typický nápoj na Bali, je Arak - palmová nebo rýžová pálenka. Chutná skvěle s medem a citrónem. Nápoje vhodné ke snídani jako káva a čaj nesmím též opomenout. Mě osobně zaujal zázvorový čajík, který je silný a má skvělou vůni. Čaj možno pít k obědu i ledový a je také vynikající. Kohoutí zápasy, co a jak ?Kohoutí zápasy jsou označovány jako náboženský obřad nikoliv jako zábava. Poněvadž určité hinduistické náboženské obřady vyžadující prolití krve k usmíření nejnestálejších zlých duchů ( BHUTA a KALA ) začínají kohoutími zápasy. Tyto zápasy jsou doprovázeny velkým zájmem veřejnosti a samozřejmě sázkami. Zápasy se většinou odehrávají ve specielním chráněném pavilonu ( WANTILAN ), jedná se o ohrazenou arénu okolo níž je vyhrazen prostor pro diváky. Složitá pravidla psaná na starobylých rukopisech řídí tuto podívanou a všechno kolem ní. Ve dnech konání jsou kohouti rozčleněni podle znaků do jednotlivých kategorií. Projednávání pravidel a výběr protivníka je podnětem k dlouhosáhlé diskusi. Před bojem je na levý kotník kohouta upevněna 11 - 15 cm dlouhá čepel ( TAJI ). Věří se že TAJI je posvátná zbraň a kohout lépe s ní zacházející vyhraje. Souboj se pořádá maximálně na pět kol. Vyhrává kohout, který vydrží na nohou nejdéle. No a jak jsme cestovali my ??Po příletu na Bali hledáme ubytování v Kute, kde asi skončí po příletu většina cestovatelů a turistů mířících na Bali. Cena za ubytko 40.000 Rp za noc, pokoj. Museli jsme se smířit s mnoha spolunocležníky. No, trochu švábíků k té exotice patří. Okoukli jsme pláže a obrovské vlny, které musí zlákat každého surfaře. Indický oceán je tady skvělý i na koupačku narozdíl od Tichého oceánu u Zélandu. Kuta je opravdu jen pro silné povahy milující hospodský ruch přímořských letovisek, ale v tom horším slova smyslu. Prostě takové ty putyky , obchody a davy turistů, kteří krmí místní taxikáře. Ti na Vás budou troubit na každém kroku. Moc na ni nevzpomínám v dobrém, ale když jsem vystoupil unavený po té cestě letadlem z NZ, byl jsem rád za cokoliv. Překonal jsem i trochu toho nepořádku. No ale náš cíl byl někde jinde a to malé ( no jak se to vezme malé ) městečko UBUD, kde jak se dočtete v průvodci je veškeré dění a najdete tam vše best off z Bali. No tak UBUD ?Ubud je městečko ležící asi 25 km od Denpasáru směrem na sever. Dostanete se tam jakoukoliv dopravou z Kuti a z Denpasáru. Stačí si zamluvit takzvaný shattle bus ( stojí kolem 25.000 Rp ) nebo si sehnat něco jiného. Dá se cestovat taky BEMO busem, což jsou autobusy pro místní, ale člověk musí vynaložit dost úsilí handrkováním se s nimi snad o každý kilometr. Každý z místních je schopný vám vysvětlit, kde tady Bemo zastavuje a kam jede. Stačí se jenom ptát a tak trochu se o to zajímat. Většinou jezdí tak do 16:00 hod. potom už je to trochu složitější. Je zde i řada transportů ( budou vám je nabízet snad na každém kroku ), ale jsou drahé. Nedoporučuji se s nimi zabývat. Určitě můžete do UBUDU i stopovat, ale řekl bych, že na Bali je to zbytečné. Po příjezdu do Ubudu je to tak snadné, že to zvládne každý. Většina privátů a malých či větších bungalovů jsou na každém kroku a určitě se o vás místní rádi postarají. Budou se snažit nalákat turistu do svého ubytování o kterém každý z nich tvrdí, že je to nejlepší a nejlevnější v Ubudu. Zkušenost radíí obejděte více a vybírejte také více. Koukejte kolik to tak stojí. No, jde sehnat od 35.000 Rp na noc, ale to je se studenou vedou. My měli třeba pokoj za 40.000 Rp s teplou vodou. Vše je samozřejmě se snídaní. Více jak 50.000 Rp bych neplatil a to by mělo být i s teplou vodou.Chce li někdo více tak je to šarlatán. Jo, samozřejmě se smlouvá o sto šest jak to jde. Kdo to umí má také jiné ceny. Nejvíce ubytování najdete na Monkey forest road, ale silnice vedoucí paralelně s ní je stejně dobře poseta ubytováním jako Monkey. No, tak už bydlíte a určitě vám kručí v břiše, že ? Tak jdeme jíst ? Na celé Monkey je řada restaurací. Jsou malinko dražší, ale ne tak že by se tam člověk nenajedl. Nejlepší je zajít si do warungu a dát si oběd s místními. Je to stejně dobré, lacinější a pořádné porce. Warungy jsou tam všude určitě je poznáte. Ráno se vyplatí zajít si na trh pro ovoce a dát si něco na zub na trhu. Mají tam spousta druhů jídla co tam babičky ráno dělají a prodávají. Já jsem toho ochutnal mnoho a musím vše jenom doporučit. Nebojte, není to závadné a budete alespoň za 4.000 Rp skvěle najedení. O ovoce a ostatní jídlo na trhu se smlouvá a smlouvá. Trh je na konci Monkey street vpravo naprati paláci. Pro toho kdo nechce smlouvat, tak ten ať se nedává na konci opičí ulice doprava, ale dá se doleva. Dojde až k obchodu, kde koupí snad vše co si jeho evropské oči mohou přát. Nezapomeňte na to, že jste v Asii, tak proč jíst chipsy, ne ? Jo voda ? Dá se koupit všude a ceny jsou v obchodech pevné, stála kolem 2 - 2,5.000rp za láhev. Dávejte si pozor zda má originál uzávěr. Samozřejmě je k dostání spousta dobrot, které nabízí pouliční prodej. Jako rýže v banánovém lupenu, různé pudinky a tofu a v neposlední řadě smažené banány a sladké brambory. Jsou super a nacpěte si bříška. Jejky, tak už bydlíme a máme po jídle, tak co se dá v Ubudu dělat. No, netvrdím, že povím všechno. Co jsme však viděli o to se rozdělím.
V první řadě je tady možnost vidění typických balinéských tanců . To si určitě nenechejte ujít. Stojí to zato. My byli na dvou a byl to zážitek opravdu velký.
Nemohu zde psát žádné odstavce, které jsou stejně všude v každém průvodci a na internetu, ale zkusím popsat jenom to, co jsme viděli my. Na první výlet se můžete vydat na prohlídku sloní jeskyně, která leží asi 3 km z Ubudu.
Jak jsem už napsal dorazili jsme na sopku autem .Cestu jsem si opravdu v tom provozu a teple užil na plno. Byli jsem úplně propocení a měli toho v tom hycíku opravdu dost. Samozřejmě jsme vyjeli tak kolem desáté hodiny a to bylo pořádné teplíčko. Platíme symbolický poplatek za vstup do oblasti sopek. Platí se jenom za automobily ( tedy mi za motorku neplatili ) a vjíždíme dovnitř. Hned se na nás nakupily hordy všech možných otravných prodejců. Snažíme se před nimi utéct dolů do kráteru k jezeru. Dole si nás odchytil nějaký chlapík a dotáhl nás do celkem pěkného hotýlku, kde nám nabídl ubytko v bungalovu za slušné peníze. Bylo to moc útulné a i čisté místo, Nakonec tedy bydlíme pod sopkou. Pozoruhodné bylo, že tady nebyla ani noha. Myslím tím ani jeden turista v celém hotelu. Netýkalo se to jenom našeho ubytování, ale i v těch okolních. Prostě úplný úpadek turistického ruchu. Bylo vidět, že před lety se tady nosili na mísách skvělá jídla pro turisti ze západní Evropy a teď nic. No pro nás to bylo jenom dobře měli jsme dost klidu a nízké ceny za ubytování a jídlo. Pojedli jsme v restauraci co patřila k hotelu. Moc dobře a levně tam vařili a šli jsme relaxovat a hrát šachy, které jsem koupil na trhu v Ubudu. Netrvalo to dlouho a byl tam chlapík něco jako průvodce, že nás za takové a takové peníze vezme na sopku a tak a tak …Dohodli jsme se nakonec na částce a že nás tam ráno vezme. To jsme ještě netušili do čeho jdeme. Ráno ve čtyři vstáváme a jsme připraveni vyrazit na sopku. Prý neberte si s sebou nic teplého a ani pevné boty nepotřebujete. Jenom sandály postačí. A jídlo ? To je zajištěno nahoře. Říkám, že vezmu alespoň čelovku abychom si posvítili pořádně na cestu. Posadili nás do malé Vanu ( jako že nás tam bylo moc ) a vyrazili s námi úplně za tmy k sopce. Nadšení zde ještě bylo, ale….?
Dojeli jsme na místo, kde už čekala další auta ( něco jako svoz ). Vypraví nás na vrcholek sopky, kde se budeme při snídani moc kochat východem slunce a zahřívat se čajem ( lumpové ). K nám byl přiřazen nějaký chlapík, který měl sice tričko, že je průvodce, ale o tom si mohl nechat jenom zdát. Cesta vedla skoro po tmě a nebýt mé baterky, tak jsme šli jak bludičky. Při cestě po šotolině se mi navíc poničili sandály, tak jsem si ovázal nohu takovou šňůrkou a pokračoval v provizorní obuvi směrem k vrcholu. Teď už jsem byl celkem otrávený z té jejich šílené organizace. Za co jsme museli dokonce zaplatit penízky ? Nevím. Několik metrů před vrcholem ,byla už dost velká zima. Čekala na nás taková stará bouda. Na příchod slunce jsme měli čekat zde. Zapomněl jsem ještě podotknout, že celou cestu k vrcholu nám mladí kluci, kteří nesli limonádu směrem k vrcholu, snažili prodat na každém kroku Colu nebo Fantu. Stěžující si na svůj osud. No hrůza. Nebyl klid ani na kopci. V provizorním přístřešku, kde tolik nefoukalo, jsme dostali toustový chleba s banánem a kávu, kterou jsme si museli koupit. Ještě že jsme měli nějaké jídlo s sebou. Mrzli jsme tam ve větru a čekali na východ slunce. My na tom byli ještě dobře, ale partička kluků, kterou tam vyvedli nějací šmudlové z té jejich organizace byla úplně bez oblečení a hladové jak vlci. Dali jsme jim nakonec trochu jídla z našich zásob. Ty si užili více zimy než podívané. Jo, tak nějaká podívaná se nakonec opravdu dostavili. Byla ale opravdu velká mlha, nebylo skoro nic z východu sluníčka vidět. Nakonec se trochu projasnilo a v té mlze se dalo cosi vidět. Něco jsme nafotili , ale zklamání převládalo. Také jsem to dával asi dost tvrdě najevo a průvodce se snažil něco vymodlit. Cesta z té boudy pokračovala ke kráteru a potom nás tam vodili po té sopce tak nějak na takovém výletu.
Naloženým autem a na jedničku jsme se vyškrábali z kráteru. Zapomněl jsem říct, že jsme se byli projít kolem jezera. Líbilo se nám tam a zahrál jsem si na tradiční nástroj z bambusu něco jako ksilofón Bohužel si již nevzpomenu na jeho název. Stoupání od místa kde jsme bydleli bylo opravdu zdatné a když se k tomu přidá náklaďák před vámi a on nejede a vás to zbrzdí natolik, že to ani jednička nebere, tak je to teprve legrace. Nahoře na kopci míjíme zase davy prodavačů všeho možného i nemožného a dáváme se směrem na Pura Besakih ( což má být jeden z největších klášterních komplexů na Bali ). Cesta je to moc pěkná a docela ubíhá, tak je to bez problémů. Akorát se pořád v tom autě cítím tak jako, že na mě pořád všichni civí, že se nad ně povyšuji. Před cestou na tento klášter nás strašili, že tam kradou lidem součástky z aut a že je potom opravují za velké peníze, tak jsme z toho neměli vůbec dobrý pocit, ale nakonec po zaplacení nějakého vstupního poplatku jsme dorazili v pořádku. Auto necháváme s pochybami na takovém parkovišti a jdeme na prohlídku. Jak se můžete dočíst v průvodci, tak se nám po cestě nabízela řada černých průvodců ( myslím tím nelegálních ) a tvrdili nám, že bez průvodce se sem nesmí a návštěva je nemožná. Vždy jsem jim jenom ukázal mojí knihu Lonely planet a potvrdil, že bez průvodce sem opravdu nejdu o:). Někteří to asi nepochopili dodnes. Je dost zajímavé to tady vidět, ale za best off z Bali to opravdu nepovažuji. Procházíme to a jdeme k autu, které naskočilo a uháníme dál cestou necestou ( tedy hlavně necestou ) směrem k moři. Měli jsme namířeno do Padang Bai. Přes Bangli, Gianar a Klungkung jsme nakonec celý upocení dorazili do přístavu. A hledáme si nějaké ubytování.V povzdálí jsme zahlédli mladý pár, který se k nám blížil, tak přizastavuji a ptám se jich anglicky na to zda nevědí o nějakém ubytku tady u Padang Bai. Najednou ta slečna na nás česky, že prý máme českou angličtinu. Popovídali jsme s nimi a od nich také získáváme informaci o tom, že se dá jet tady odtud na Komodo, což se také vyplnilo a my to realizovali. Rozloučili jsme se a našli si docela pěkné ubytování za 40.000rp v bambusovém bungalovu u moře s restaurací. Moc dobře tam vařili. Ochutnali jsme v místní restauraci mnoho mořských potvůrek od žraloka, barakudu, krevety, tuňáka atd. Ubytovaní bylo v dvoupatrovém bambusovém příbytečku se studenou sprchou a záchodem a malou verandou kam nám každé ráno nosili snídani. Snídani si bylo možno vybrat asi ze tří druhů jídla + zeleninový salát a čajík nebo kafe. Opravdu moc dobré. Ještě ten den, hned co jsme se trochu zabydleli a najedli jsem se šel podívat po okolí a sehnat někoho kdo by nám mohl půjčit výbavu na šnorchlování. Chtěli jsme vidět korály a podmořský svět. Prošel jsem celé to malé městečko hlavně kolem vody. Bylo zde pár společností které mě rády informovali o svých cenách a službách, ale moc mě to nenadchnulo. Pátravě obcházím dál. Chlapík co nás dovedl do našeho nynějšího ubytování mě nakonec dohodil nějakého rybáře, který nás vzal oba na šnorchlení za 100.000 Rp Tuším, že snad za tuto cena. Bylo to moc fajn. Měli jsme vyrazit druhý den ráno v devět hodiny po snídani.
Brzy ráno přináším z trhu ovoce a máme super banány a mandarinky. Nabalili jsme věci a něco málo krmení pro rybky. Když je zakrmíte, tak mnohem snáze připlavou a je možno si je prohlédnout. Na pláži už čekal mladý rybář i se svojí domorodou loďkou opatřenou motorem toyota a naložil nám věci a jedem. Mezitím ranní lovci dovezli z lovu asi tak 2 metry velkého žraloka, což nás trochu polekalo a musel nás ujistit, že v oblasti kam jedem nic takového nehrozí.
Za zmínku stojí opravdu moc krásný východ slunce. Když se sluníčko začne klubat jako rudá koule z moře a kolem vás je jenom voda. Je to opravdu nádhera. Čas ubíhal a pořád nic a nic. Okolo se prohnalo několik delfínů, kteří se postarali o zpestření našeho čekání a jedeme se podívat co ostatní rybáři, jak jim to jde. Opravdu šlo jim to lépe a měl jsem moc velké štěstí, že jsem viděl lov žraloka v akci. Tahají do té loďka tu velikou rybu holýma rukama. Opravdu super zážitek. Bojovali s ním ukrutně. Nejprve si ho přitáhl na krátkou šňůru skoro až k lodi, aby se přesvědčil o jak velkého kouska jde a potom se snažil podebrat mu ocasní ploutev hákem tak,aby ho dostal za pomocí druhého rybáře do loďky ocasem napřed a nakonec hodit hlavu do lodi. Chlapák to byl poměrně velký a z loďky mu koukal jenom ocas. Poslední a konečná rána pro žraloka mačetou na dně loďky a vracíme se zpět do přístavu. Udici namotáváme celkem rychle, i když namotat takové klubko lanka není zas tak jednoduché jak by se zdálo.Musíte ho smotat takovým způsobem, aby byla udice zase připravena k dalšímu lovu třeba na zítřejší rybářskou výpravu . Cestou zpět jsme závodili s kolem jedoucím rybářem a mohl jsem se pokochat skvělým pohledem na Mt. Agung z moře. Vrátil jsem se na ubytko a Katka se teprve hrabala z postele. Byl jsem dost špinavý a smeděl jsem rybinou, tak první co přišlo na řadu bylo vypraní oblečení a kompletní očista celého těla. V suchém oblečení a umytý jsem v klidu posnídal palačinku s banánem a čajík.
Cesta do tohohle městečka nebo spíše vesnice na východním pobřeží utekla dost dobře. Provoz tady nebyl ani tak silný tak se dalo v pohodě jet i rychleji, ale stejně jsme si užili v tom strašném hycu. Některé ty cesty jsou na Bali dost špatně značené, tak jsme se i jednou ztratili, ale na ostrově, který má něco kolem 150km na délku je takováhle zajížďka bez problémů. Českou potápěčskou školu jsme našli snadno ta vesnička byla opravdu dost malá nějaká hospůdka a potápěčská centra a ubytovýní pro turisty. Vrak, který se tady na konci druhé světové války potopil a místní potápěči tam berou turisty na objevné ponory. Seznámili jsme se s potápěči z Brna Monikou a Milanem a ubytovali se v opravdu v čistém pokoji s lednicí a čistým sociálním zařízením. Bydlel tam s námi ještě jeden pár Roman s Petrou, kteří si tady dělali potápěčský kurz.Bydleli o pokoj nad námi. Rozhodli jsme se, že bychom se chtěli také seznámit s tím podmořským světem, a když to bude jenom trochu možné, že si ten introponor dáme také. Dali jsme si fajn véču a skvělé smažené banány a já si zkusil dýchání s kyslíkem v tréninkovém bazénu a potom hurá spát a zítra že prý na ostro na vrak. Ráno dáváme super smažené banány s medem a bavíme se všichni o Komodu a my děláme definitivní rozhodnutí, že jedeme. Do vody se dnes bohužel nemůže, protože je dost rozbouřené moře, tak dáváme sbohem potápěčům s tím, že se sem vrátíme a jedeme do Kuty přebukovat si letenky a definitivně potvrdit naši účast na výletu na Komodu v Padang Bai, což je při cestě do Kuty. Výprava je potvrzena, skládáme zálohu a nasedáme do auta, které je na odpoledním sluníčku rozpálené jako pěťák a vyrážíme do Kuty, kde chceme změnit naše lety domů. No řeknu vám najít v Kutě nebo v Denpasáru kancelář kde by vám změnili letenku, kterou jsem zakoupil u GTS je umění. Opravdu služby této rádoby společnost, která pomáhá studentům ulehčit cestování jsem proklínal a už nikdy více s ní nechci mít nic společného. Složitost a finanční náročnost, jiné výhody jsem nezaznamenal to však nechávám na posouzení každého cestovateli či cestovatelky. Letenky nakonec po dlouhém hledání máme změněny a alespoň super večeře vyrovnává ten opruz z tohohle města. Spíme nakonec ve stejném hotelu jako první noc, protože se mi nechtělo nikde těmi přeplněnými uličkami krosit s tím autem a noc opravdu stála za to. Plno komárů a hnusná postel, kde pod prostěradlem byl igelit. Každý ať si to zkusí, že se na igelitu v tom strašném teple opravdu pohodlně spát nedá, když vás doprovází ve spánku roje komárů. No noc mi opravdu k odpočinku nedopomohla a o Katce ani nemluvím. Ráno bylíme a s rozhodnutím vrátit se do Ubudu a vrátit auto a přepravovat se nějak jinak, protože to auto v tom hyce a na těch strašně přeplněných vozovkách se špatným značením není žádný med. Loučíme se s věčně uspěchanou Kutou, kde je jediným cílem domorodců totálně obrat turisty a jedeme směr Ubud, který nás jak jsme doufali zase nezklame. Utíno jsme vrátili v pohodě a dalo se mluvit i o vrácení peněz, což jsem vůbec nedoufal, tak v kapse je 150.000 a jdeme najít ubytko.Našel jsem pěkné ubytování po smlouvání za 40.000 rp v soukromí s opravdu krásným velkým a hlavně čistým pokojem a sociálním zařízením a výbornou snídaní, která nás ráno mile překvapila. Po sprše a vybalení jdeme na internet a na jídlo a kupujeme si jako dobrotu smažené banány za 2.000rp 8 kusů a je nám fajn. Super jídlo. Cestou domů jsem ještě zamluvil transpor na ráno z Ubudu do Padang Bai za 25.000rp na 12:00 hodinu s tím, že se chceme trochu vyspat a dát se po té cestě a noci v Kutě dohromady. Na trhu jsem ještě odpoledne zakoupil mnoho ovoce a melouna tak nás před spaním čekají ještě ovocné hody. No to bude bašta. Ráno jak už jsem napsal, tak super snídaně, že ji nemůžeme ani sníst a i čaj stál za to. No nádhera moc se nám tam líbí. Jenom meloun se nám do rána zkazil. Není se čemu divit v tom teple to rozříznutý nepřežije. Cestujeme s Paramou směr Padang Bai, kde chceme doplatit zbytek peněz k záloze co jsme tam složili a ráno se vydat trajektem na Lombok. Ubytovali jsme se asi po hodinové cestě ve stejném ubytování jako minule a vyřídili zbytek peněz. Konečná částka našeho výletu na Komodo se vyšplhala na 2.500.000 rp a bereme si dopravu z Padang Bai do Mataramu na Lomboku se stejnou společností se kterou chceme vycestovat na Komodo. Nevím zda tady nezavání slovo společnost tak trochu masňácky, ale je to prostě parta lidí se starým autobusem a pár kancelářemi, kteří tady valí v turistickém ruchu nic víc nic míň. Jdeme se projít a vyspat se, protože ráno nás čeká ferry na Lombok a podle všeho je to opravdu šok pro toho, kdo zažil nějaký malinko civilizovaný trajekt. Po snídani, která byla zase super jsme se konečně vykopali z našeho ubytka a jdeme čekat na trajekt, kterým se máme přepravit na Lombok do přístavu Lembar odkud máme již domluvený transport do Mataramu , což je asi největší město na Lomboku. Trajekt se pomalu přiblížil k přístavišti přirazil k molu a chaotycky začali vyjíždět automobily a vycházet lidé jeden přes druhého absolutně se tady nedbá na nějakou bezpečnost či řád prostě každý chvátá aby byl na pevnině nejdříve a když se tam třeba náhodou připlete nějaká překážka pod kol, tak troubí a nebo tam neměla být. No po tomhle chaosu začala na loď přicházet noví cestující a najíždět nová auta a my se tam taká vydali. Hloučku policistů jsem ukázal náš lodní lístek nebo jak bych tomu kusu papíru řekl a přešli jsme na loď. Jak bych ji asi popsal. No je to hromada železa, která jen tak tak drží pohromadě a plaví se mezi Bali a Lombokem. Je dvou patrová a některé lodě mají až tři patra. No o pořádku tady mluvit opravdu nejde, kam si sednete nebo lehnete tam můžete i zůstat, na bezpečnost se tady nehraje a když večer spadneš tak to je tvoje věc. Prodavači všeho vás celou cestu budou zásobovat pitím a jídlem aby jste vydrželi 5 až 8 hodin jízdy. Cesta byla dlouhá a bez vyžití. Chvilku člověka baví pozorovat Bali a Penida island, ale za chvilku i tyhle pokuky omrzí a vy jenom tak čekáte co bude tahle plavoucí plechová krabice na těch vlnách dělat, jestli se potopí nebo dorazí na Lombok. Úplně nás ale dostal západ slunce na Bali, když se Gunu Agung ztrácela v záři rudé koule, která se ztrácela za touhle obrovskou sopkou a Bali se pomalu halilo do večerního spánku. Moc pěkný západ slunce. Do Lembarku jsme dojeli už za dost velké tmy a po vylodění jsme byli opravdu rádi, že jsme si zaplatili cestu až do Mataramu, protože tady byla taková spousta různých prodavačů všeho možného a dost zvláštní existence a byli jsme dost stahaný. Autobus na nás čekal a tak jsme odbili pár prodavačů a nalezli utahaný do autobusu a hurá do Mataramu. Skoro všichni běloši co se plavili z Bali na Lombok pokračovali autobusem Paramy s náma do Mataramu nebo Senggigi. Auto bus se naplnil poslední opozdilci dorazili a my mohli vyjet na noční asi hodinovou cestu po Lomboku. Lombok je už muslimský, tak tady můžete vidět i zahalené ženy a pohledy lidí už mi nepřišli tak kamarádské a usměvavé jako na Bali. Do Mataramu jsme dorazili kolem 21:00 večer a museli jsme ještě v kanceláři Paramy potvrdit náš zítřejší výlet na Komodo a potom vyvstal problém jít někam najít nějaké ubytko. Zkoušeli jsme něco hledat kolem té hlavní ulice, ale moc se nám to nedařilo, tak bereme né moc pěkné ubytování hned u officu Paramy za 40.,000rp na noc a dáváme si tam věci. Trochu se dostavil pocit hladu, tak vyrážíme do města ohlédnout nějakou baštu co bychom mohli ochutnat na Lomboku. Káťa si dává hned nedaleko místa kde bydlíme černou řýžku, kondenzované sladké mléko a nějaké takové žužu ( říkají tomu pudink ) a vše zalité kokosovým mlékem ( snědla i mou porci mě to nejelo ). Vypadá to pěkně, ale sladké to je taky jak cecík. Já jsem si našel takový pouliční vozík, kde mi dva kluci připravili takovou placku ( omeletu ) s vajíčkem, chili a česnekem. No neměl jsem k tomu moc důvěry ale bylo to moc dobré jenom malinko mastné, ale hládek byl, tak uvidíme ráno. Zaplatili jsme a odešli se trochu vyspat. Měl jsem toho po celodenním cestování opravdu dost a také si to chtělo odpočinout před zítřejší cestou, když nikdo z nás nevěděl co se bude dít. Ráno sraz před officem Paramy jedem starší pán se kterým jsme se potom seznámili tam už seděl a také čekal na bus a přišli i ostatní lidičky. Za několik minut se přiřítil autobus a v něm bylo dalších pár lidí, kteří cestovali z Senggigi. Bylo nás tam dohromady asi 14 lidiček plus dva kluci z Paramy. Vydali jsme se na cestu a první zastávka byla u velkého nákupního střediska, kde jsme si mohli něco nakoupit za pevné ceny. Jednalo se o opravdu moderní komplex a měli tam snad všechno co si můžete v moderním světě dopřát i s KFC. Dost mě překvapila taková malá kultivovanost Lomboku oproti Bali mi přišlo, že je tady vše méně chaotické a má alespoň trochu řád i ty cesty a silnice nebyly tak hrozné, provoz byl řízen semafory atd….nevím možná zdání klame ale v té chvíli mi to tak přišlo. Nakoupili jsme nějaké jídlíčko já si koupil salak a sedáme do autobusu a jedeme do Labuhan Lomboku odkud už se máme vydat na plavbu po moři. Celou cestu až do přístavu jsme měli po naší levé ruce jeden z nejvyšších vrcholků MT. Rijani a kolem cesty byla vidět políčka z tabákem. Jo celkem to vypadalo pěkně. Dorazili jsme do Labuhan Lomboku, kde na nás čekalo malé občerstvení v podobě jak jinak než smažených banánů a čaje a potom hurá na loď. Dost lidí nám říkalo, že tady kuchař skvěle vaří a že opravdu o jídlo nouze není a že v žádném případě nebudeme mít hlad. No uvidíme. Loďka byla moc pěkná ani ne velká ani ne malá taková trochu starší ale o to bude větší dobrodružství se na ní plavit po ostrovech v Indonésii. Byla cela ze dřeva s motorem a samozřejmě nechyběl ani stěžeň a plachty jak v dobrodružném filmu o pirátech a domorodcích. Nalezli jsme do lodi a naházely se nějaké zásoby jídla a voda a loď odrazila od mola mi mířili na otevřené moře a Lombok se nám začal vzdalovat a my čekali co bude dál…První jídlo na lodi bylo úplně super a moc dobře jsme se nadlábli. Vždy sundali ze stropu takový stůl a nandali se na stůl veliké misky s různými druhy jídla a samozřejmě nezbytná rýže a každý si mohl nandat kolik uznal za vhodné že sní a k tomu si vzal banán nebo ananas nebo jiné ovoce. Pokaždé to byla mňamka. První zastávka byla na Parama island, kde měli takovou malou základnu a měli jsme se tady také poprvé podívat do vody na korály a tak. Připluli jsme asi tak na 300 m ke břehu a malým motorovým člunem ty, kteří nechtěli plavat na břeh rozvezli na pláž. Voda byla jako kafíčko a pod vodou toho bylo také dost vidět, tak jsme si to moře dost užili. Procházka na pláži byla super obešel jsem skoro celý ostrov a našel opravdu velikánské mušle a různé ulitky no bomba. Vrátili jsme na loď věci na šnorchl a osprchovali se sladkou vodou, která tady byla a umytí a na programu bylo grilování tuňáka a večerní představovačka takovým tím stylem, že každá národnost tam měla něco zazpívat nebo vyprodukovat nějakou hudbu. Zazněli tady české písničky. Měli tam kytaru, tak při plamenech ohýnku jsem si zazpívat a české hity měly úspěch. Hrálo se ještě dlouho do noci a po hře na kytaru jsem si dal ještě takové malé bubínky, tak jsme muzicírovali opravdu vesele. Na loď přejíždíme zase na člunu, tentokrát neplaval nikdo každý se tulil do deky nebo do nějakého oblečení a byli jsme všichni dost unavení hlavně od sluníčka, ale některým pomohl k únavě i alkohol.
Ráno se nakonec budíme všichni v jídelně nikdo s posádky tu noc na střeše nezvládnul, aby také jo vždyť bylo opravdu špatné počasí. Kluci domorodí, ale tvrdili, že to je tady normální, že někdy bývá ještě horší a tohle je jenom tak že něco bylo. Jo pomyslel jsem si a co potom opravdu špatné počasí to musí být asi mela. Po opravdu dobré snídani jsme se vypravili na Satonda
Ráno se jako vždy vše prvně pobalilo a už z kuchyně voní nějaká snídaně a je cítit káva a teploučký čaj. Slunko se už na nás vesele směje a my balíme deky a dáváme ranní chygienu našim tělíčkům trochu odpočinutým po noční plavbě. Takové záchody na lodi jsou opravdu super koukáte z okna na vodu, houpe se to s vámi a tak. Jednou se dokonce stalo, že jsme ráno našli na záchodě létající rybu, která tam přistála přes noc když byly opravdu veliké vlnky. Snídáme zase s velkou chutí a na zádi lodi už vrčí motorový člun, že nás po skupinkách odveze na pevninu. Všichni nedočkavý co asi bude a kde se poprvé ukážou Komodo dragons. Jo sám jsem na to zvědavý. Na pevninu nás odvezl motorový člun po třech malých skupinkách a my se vydali na takovou malou základnu, kterou tam měli místní ochranáři přírody, vlastně něco jako strážci parku a odtud jsme měli pokračovat již s průvodcem na takovou okružní cestu po ostrově a lovu ještěrů za pomocí kamer a fotoaparátů. Zaplatil se skupinový poplatek a po malé instruktáži a něco málo výkladu k historii parku a jak se ještěři chovají, co žerou no zkrátka vše o Komodu jsme vyrazili na procházku. Vybaveni vodou foťákem a náši průvodci měli jako jedinou ochranu proti napadnutí obřím varanem velkou dřevěnou tyč na konci do vidličky. Prý má nejcitlivější hlavu a když zaútočí tak se dá lehce umí li to člověk tímto nástrojem odvrátit hrozící nebezpečí. Varani se rodí již 35 cm velcí a tyto mláďata žijí na stromech. Na ostrově jich žije kolem 1300 kusů a dožívají se věku kolem 50 let. Tito giganti jsou schopni ulovit divoké prase, divokého koně či vysokou zvěř. V tlamě má tato ještěrka kolem 60 druhů bakterií, tak každé kousnutí od tohoto plaza je smrtelné pro jakéhokoliv živočicha. Strážci parku nechávají život na ostrově volně plynout a i když se stane, že najdou třeba velmi poraněné zvíře buvola či prase nechají ho pojít v důsledku zachování rovnováhy na ostrově. Dozvěděli jsme se, že jak člověk nezasahuje do koloběhu života, tak příroda a zvířata si samy vytvoří svá stanoviště a nepřemnoží se. Počty jedinců jsou závislé na množství potravy a vegetace. Opustili jsme základnu a kousek od domku ze dřeva se najednou objevilo to na co jsme všichni netrpělivě čekali.
Zase po skupinách jsme byli odvezeni na loď a dali jsme nashledanou tomuto ostrovu připomínající pravěkou minulost a po skvělém jídle se vydali směrem Flores k přístavu Labuhan Bajo, kde jsme měli zakotvit, část lidí tady chtěla vystoupit a cestovat dál a mi brzy ráno měli pokračovat na Rincu, kde nás čekali ještěři number two. Plavba z komoda na Flores utekla dost rychle ani jsme se nestačili pořádně ohřát a byli jsme tam. Bylo moc krásně nádherné moře a výhledy na ostrůvky rozeseté v moři a krásné vlnky no pohádka. Dorazili jsme navečer do Labuhan Baja na Floresu, což je též jeden z indonéských ostrovů a měli jsme pár hodin na procházku ve městě ( no tedy spíš to by jste museli vidět viz foto )
Ráno kolem 4:30 nás probudil nekompromisně zvuk motoru a v 5:00 jsme se již plavili směrem na Rincu, kde bychom po snídani měli být. Rinca patří též k ostrovů, kde můžeme volně pozorovat ještěry, ale nečekali jsme že to tam bude o tolik lepší než na Komodu. Blížili jsme se k ostrovu a naše posádka s okázalou precizností přistála na předem určeném místě posle GPS a ukotvila naši loď a za pomocí malého motorového člunu jsme se opět dostali na pevninu. Cesta z malinkého přístavu, kde bylo jenom jedno molo trvalo asi 35 minut na základnu místních ochránců a zde jsme čekali než vyrazíme na výlet kolem ostrova. Varani se dali opět pozorovat už zde přímo na základně, kde se někteří jedinci chovali jako ochočená domácí zvířata. Samy strážci říkali, že jsou zde kusy takto naučení, ale že je to dost nevypočitatelný tvor, tak jeho milé chování leckdy klame. Vytvořili jsme opět skupinu asi 15 lidí + strážci a vydali se do pralese, kde byla nepřeberná řada vegetace a obrovské palmy……Strážce nám vyprávěl, že je zatím znám v této oblasti jenom jediný útok na člověka a to že v jedné vesnici sušili značné množství ryb a pach těchto ryb přivábil varana na velmi nebezpečnou vzdálenost a ten potom usmrtil hrající si dítě v téže vesnici, kde se sušily ty rybky. Jinak prý jsou nádherné záběry od potápěčů, kteří se s nimi leckdy setkají i v moři, jelikož tento plaz i skvěle plave, ale potápění šlo zatím mimo nás. Po cestě jsme měli to štěstí a mohli jsme vidět opravdové divoké buvoli v rozbahněném řečišti. Jeden jedinec byl poraněný ve slabinách od ještěra a strážce nám na tomto kusu z dálky ukazoval jakým způsobem varan útočí a říkal, že obět tak do 3 měsíců umírá na otravu z čelistí plaza. Samozřejmě ani zde člověk nějak nezasahuje do přirozeného běhu života na ostrově, tak se vše ubírá přirozenou cestou. Při zpáteční cestě na loď jsme dokonce potkali několik jedinců přímo vyhřívat se na u odjezdového mol, ale nepatřili k největším co je tady možno vidět. Komodo a Rinca super a varani jakbysmet. Jsme opět všichni na lodi a plni zážitků z pozorovaní plazů a jedeme směrem na Moyo island, kde bychom se měli zastavit na koupačku ve vodopádu v pralese. Ve 20:00 zastavujeme v přístavu Werrah na Sumbawě, kde se musí dát malí odpočinek lodnímu motoru, protože ho čeká celonoční plavba až na Moya island. Opět bylo skvělé jídlo a spokojeně jsme se kochali nádherným západem slunce
No ale zpět na loď všichni z vody a hurá směr na Lombok. Jako desert byl pudink z divoké černé rýže zalitý kokosovým mlékem a na véču opět mňamka od mistra kuchaře. Pak už jenom sedíme na střeše lodi a vykládali jsme s lidma a oplavíme se za západu slunce do přístavu na Lomboku, kde už na nás čeká autobus, kterým se máme přepravit nazpět do Mataramu. V Labuhan Lomboku jsme se vylodili rozloučili se skvělou posádkou naší lodi,
Koupil jsem si na cestu na trajekt smaženou rýži s takovou spice omáčkou zabalené to máte v papíře a je to taková cestovní svačina je to tady dost obvyklé, že si to lidé na cestu berou a na tu cestu trajektem se ani nedivím. První tři hodiny byly docela v klidu ale když už jsme tam byli přes pět hodin a trajekt zastavený se vznášel na vlnách tak 200 metrů od pobřeží Bali tak už mě to opravdu začalo otravovat a nedokázal jsem si představit jet trajektem ze Sumbawy na Flores, který prý jede přes 20 hodin. Kolikrát se vlastně divím, že ty kusy plechu a betonu ještě na té hladině plavou a nestala se tady ještě žádná katastrofa a nepotopilo se to. No co, jiný kraj jiný mrav. V Padang Bai jsem se s jedním chlapíkem domluvil a on nás za nějakých 50.000rp dovezl až do Tulambenu, kde jsme měli ztrávit 3 dmy kdy měli Balijci ten jejich svátek a na Bali vlastně nic nefunguje. Blížil se Galungan. Do Tulambenu jsme dojeli zase na českou potápěčskou základnu a potkali se tam se dvěma Slovákama s Robem a Katou, kteří byli opravdu skvělí a bylo to tam fajn. Ubytovali jsme se zase ve stejném pokoji jako před odjezdem na Komodo a s radostí si nechali vyprat prádlo, protože některé kusy našeho oblečení byly opravdu už dost nechutné. Dali si super smažené banány a polévku a šli jsme si lehnout, protože únava byla dost hustá. Samozřejmě mezitím se ještě povykládalo o Komodu a tak obecně kde kdo byl, protože Slováci jeli z Thajska přes celou Indonésii a tak měli také ledacos povyprávět bylo to strašně fajn povídání a dali jsme si i indonéská pivka. Ráno se měl konat trh a strašně jsem se tam chtěl jít podívat a koupi nějaké jídlíčko, nějaké ovoce a zkusit si smlouvat. Trh nedaleko Tulambenu v jedné vesnici patřil k těm opravdovým, kde nejsou turisti a patří tedy k těm ortodoxním s opravdovou šťávou. Tak proč si ráno nepřivstat a nejít se tam podívat. Ráno se nám nepodařilo vylézt moc brzy, ale i tak jsme byli ze všech nejrannější. Najedli jsme se jak jinak než smažené banány s medem a čaj a hurá na trh. Bylo to pár kilometrů pěcha, tak že se zkusíme svést s místními, ale ten nás vzal samozřejmě za peníze já neměl drobné, tak jsem mu dal velkou a on už mi nevrátil tak jak měl. Rada vždy na cestování místními povozy drobné lováče. Na trhu se dalo koupit opravdu snad všechno ovoce. Nějaké levněji nějaké bylo o něco dražší, ale nakoupili jsme si všechno co jsme chtěli a různé dobroty k tomu. Nakonec jsem koupil takovou velikou nůši a odnášel jsem to k poveselení všech okolních místních lidí na hlavně jak místní ženy. Došel jsem na ubytko a k obědu byly dnes stejky z obrovského tuňáka, kterého ráno ostatní koupily na trhu a byla to opravdu bašta. Nějak jsme se přejedli, ale bašta. Měli jsme na odpoledne půjčené motorky na tři dny tak jsme to tady také pořádně projezdili. Po jídle jsme si řekli, že by bylo dobré se trochu projít, abychom to tak nějak vytrávili v pochodu, protože jsme byli všichni dost přejedený a zalitý pivkem. Rozhodli jsme se tedy, že se půjdeme projít tady po okolí na okolní kopečky, podívat se jak tady v okolí místní lidé žijí a tak.
Cestou na procházce v okolí Tulambenu jsme viděli pár drobných vesniček a osamocených domků roztroušených v okolí, ale nakonec nás teplíčko donutilo k ústupu a vrátili jsme se zpět. Musím říct, že jsme udělali několik krásných fotek a stálo zato si uvědomit, že kolikrát není ta hlavní krása té dané země v poznávání těch nejturističtějších míst, ale dá se řada zajímavého najít i mezi obyčejnými lidmi. Po návratu se už nic zvláštního nedělo spíše jsme jenom tak odpočívali a povídali. Ráno nás totiž čekal výlet na motorkách a blížil se Galungan. Ráno raníčko sluníčku už je vysoko a my snídáme co jiného než smažené banány s medem a čajík. Nasedáme na motorky a chceme dnes projet nějaké Pura pod Mt. Agung a podívat se jenom tak po vesnicích jelikož mnoho z nic je moc pěkně vyzdobených před Galunganem. Z míst, která jsme navštívili a která mohu vřele doporučit bych vyjmenoval Royal pools ( královské lázně ) s opravdu ledovou a průzračnou vodou, která je opravdu skvělým osvěžením. Můžete zde skvěle relaxovat, odpočinout si a načerpat energii v parných dnech. Je zde i mnoho velmi pěkných soch z kterých tečou proudy vody. Všude se samozřejmě koupe mnoha místních i cizinců.
Nastalo loučení a rozhodli jsme se, že pojedeme směrem na jih a dáme se nějak do pohody ještě v Ubudu dárky a nějaké blbůstky pro naše rodiny a letadélko nás vezme domů. Vyzkoušeli jsme si cestování Bemem a kdo zažil cestování v Turecku či Sýrii nebude asi moc překvapen všelijakými stroji, které tady přepravují lidi, ale stojí to za to a je to zážitek a nestojí to tolik. V Ubudu kam nás dovezlo nasmlouvané Bemo asi se dvěma přestupama jsme se ubytovali v soukromí u jedné paní a bylo to za 50.000rupek s klimačkou a s teplou vodou a super bambusovou postelí, tak co víc si přát. Druhý den nás čekali nákupy a hledání věciček co si chceme vzít na památku z táhle krásné země. Sehnali jsme vše jako vždy jsme si moc užili jídlíčka a pitíčka a všeho a nastal čas odjezdu z Ubudu. Měli jsme oba dva moc velký batoh, tak jsme si domluvili cestu s Paramou aráno jsem toho opravdu nelitoval a byl jsem rád, že jedeme velkým busíkem, protože by to jinak bylo peklo. V kutě jsme se ubytovali zase u pláže ale už v lepším bungáči a vlastně jsem tam zůstal sám, protože jsem ještě ten den po skvělé večeři na rozloučenou byl vyprovodit Kačenku na letiště a Bali se stávalo čekací stanicí na cestě domů. Dal jsem si po cestě z letiště smažené banány a pak ještě véču s Arakem a šel spát. Ráno vše proběhlo obdobně jako s Káťou. Taxi a hurá na letiště a odtud po zaplacení odletového poplatku směr Bangkok a domů. Tak to bylo naše Indonéské dobrodružství ?
Použito s laskavým svolením Mildy Janu
| |
Komunitní servery